Česko Čechům / Czechia to Czechs

/ (1 of 5)

Alena Foustková – Česko Čechům

Galerie NTK, Praha, 2017

Kurátor: Lenka Kukurová

Galerijní Laboratoř - kaple sv. Jana Křtitele

8.10. – 22.10. 2017

nám. Pod Lípou, Praha 5 - Holyně

Kurátor : Matouš Karel Zavadil

Tématem končícího výstavního cyklu Galerijní Laboratoře je vnitřní a vnější exil a motiv uprchlictví. Z důvodu, kdy Česká republika musela větší část své historie existovat v nesvobodných podmínkách okupované země se zdá, že současný návrat hysterického nacionalismu eskalující v kontextu uprchlické krize definoval české trauma, kterým je iracionální strach z cizinců, strach z Evropské unie a v neposlední řadě také strach z jiného náboženského či kulturního okruhu. Z veřejného prostoru jsou vytěsňovány informace o situaci exilu, jako naprosto přirozené součásti české identity, utvářející se v komplikovaném středoevropském prostoru v kontextu neustálé konfrontace s mocnějšími národy a velmocemi. Strach o přežití malé země ve středu Evropy lze vnímat jako kolektivní nevědomý komplex. V tomto historickém vývoji se stala přirozenou součásti české identity podvědomá myšlenka na odchod ze země, na motiv emigrace jako řešení nedůstojných a hlavně nesnesitelných podmínek v českém mikrokosmu. Motiv dvojí identity, emigrace a českého nacionalismu je v poslední době hlavním tématem v díle vizuální umělkyně Aleny Foustkové, také proto, že autorka má osobní zkušenost z emigrace do Kanady, kam se svým manželem odešla z totalitního Československa v roce 1984. Do České republiky se vrátila po jedenácti letech až v roce 1995, kdy se po sametové revoluci poměry ve společnosti zlepšily. Autorka v katalogu vydaném k výstavě Strach z neznámého, uspořádané kurátorkou Lenkou Kukurovou v minulém roce pro galerii NTK v Praze uvádí:

„V roce 1984 jsem s manželem emigrovala z komunistického Československa do Kanady. Umím si představit pocity lidí, kteří utíkají z vlastní země, protože nevidí žádnou budoucnost pro sebe a své děti. Uprchlíci ze Sýrie nebo z afrických zemí především utíkají před válečným konfliktem. Od roku 1995 žiji s rodinou opět v České republice…. Moje osobní zkušenost se odráží v mé tvorbě. Věřím, že umění má možnost pomoci být lidštější, empatičtější a citlivější, a ne sobecký a slepý k problémům druhých.“

V site-specific instalaci pro prostor galerijní kaple Alena Foustková kriticky reflektuje českou současnost, tj. vzestup populistického nacionalismu a xenofobie. Pro interaktivní site-specific instalaci nazvanou Čechy Čechům je dominantní motiv pomyslné selekce dle národního klíče, kdy je skupina objektů dekorována strukturou jmen na zvoncích. Je možné se zapojit a interaktivně vylučovat z fiktivní národní pospolitosti osoby s nečesky znějícími příjmeními. Tato absurdně-groteskní hra na ty „pravé“ Čechy může divákovi připomenout slogan z fotbalových stadiónů „Kdo neskáče není Čech“, odrážející nacionální stereotypy, které se nyní překvapivě vynořují v čase ekonomické prosperity. Vizuální umění lze tedy v podání Aleny Foustkové interpretovat v kontextu uměleckého aktivismu a také autorských postupů vycházejících ze strategií new genre public artu, kdy je tvorba vnímána jako prostředek širší kultivace společnosti. Hodnoty humanismu tak stojí v přirozené opozici vůči nenávistné a xenofobní rétorice zaznívající v současnosti ze strany nejvyšších politických kruhů jako druh nejhrubšího a hlavně nezodpovědného populismu.

Door bells (or Czechia to the Czechs)

The latest project followed an idea which was based on a proposal for a show which was opened in September 2017 in Prague. The theme of that show was External and internal exile. Part of the project was finished and exhibited in the Gallery NTK in Prague in March 2017. The idea is based on an observation of the attitudes of Czechs towards people who are not like them and about a hostility to the newcomers to the Czech Republic, mainly the Muslims.

I wanted to dramatize the absurdity of some selection of who can be one of us and who cannot, based on a random selection from a research done in different cities of the Czech Republic. I have been taking photos of door bells, mostly apartment buildings. Then I pick those names on the door bells which do not sound typically Czech and in the computer, cross them out. I leave some opportunity to make people participate in this “selection” and hope that in the process, people will realize that it is very dangerous to cross out somebody based on some random decision based on the name or background that we might not know anything about.